Řeč dětí – jak pomoci, když se dětský jazýček „nechce rozvázat“
Vývoj řeči je individuální záležitost, a ne vždy se rozbíhá spontánně. Občas dítě potřebuje, abychom mu pomohli, nasměrovali ho nebo motivovali, aby mluvilo více. O tom, jak postupovat, když se dětský jazýček „nechce rozvázat“ a do kdy se vyplatí čekat, jsme si povídali s klinickou logopedkou Annou Majdanovou. Jaké problémy se během vývoje řeči mohou vyskytnout?
Některé děti začnou mluvit brzy, samy od sebe, jiné si dávají na čas a rodiče nevědí, jak to mají řešit. Kdy se mají objevit první slova?
Individualita ve vývoji je podle logopedky Anny Majdanové samozřejmá, ale milníku mluvení prvních „slov“ by měly děti dosáhnout v přibližně stejném věkovém rozmezí. Samozřejmě, nejsou to ani zdaleka taková slova, jako používáme my dospělí. Jde spíše o zdvojené slabiky, jako jsou „bu-bu“ nebo „pa-pa“. „Vývoj řeči je důležitou součástí celkového vývoje. První slova jsou stejně významným zlomem jako první kroky. Podobně jako ony by se i první jednoduchá slovíčka měla objevit kolem jednoho roku, přibližně mezi 10. a 14. měsícem.“
Nečekejte na nástup do školky
Pokud se tak nestane, rodiče často čekají, ujišťují se, že každé dítě má své vlastní tempo. Je to pravda, ale přílišné vyčkávání má i negativa.
„Když se dítě ve vývoji řeči opozdí o 6 měsíců, je vhodné kontaktovat logopeda, který zhodnotí stav a doporučí další postup. Pokud totiž čekáme příliš dlouho, obereme dítě o vzácný čas, který potřebuje na to, aby se jeho řeč dostatečně rozvinula ve všech oblastech,” zdůrazňuje logopedka.
Dítě potřebuje budovat a opakovat aktivní slovní zásobu a tvorbu vět, ale také správné používání gramatiky a výslovnost hlásek. Důležité je, aby ono samo rozumělo řeči ostatních, a aby jeho řeč byla dostatečně srozumitelná pro jiné. „Na každou schopnost ve vývoji řeči navazuje další, vývojově složitější,” vysvětluje Anna Majdanová.
Dobrá zpráva je, že vývoj řeči sleduje na preventivních prohlídkách i pediatr, který dokáže rodiče vhodně nasměrovat.
Věděli jste?
S rozvojem řeči úzce souvisí jemná a hrubá motorika. Centra pro pohyb a řeč se v mozku nacházejí blízko sebe, a tak se navzájem ovlivňují. Když dítě kreslí, modeluje nebo navléká korálky, stimuluje i oblasti důležité pro artikulaci. Podobně i pohyb – skákání, lezení nebo udržování rovnováhy – podporuje dozrávání nervového systému a může mít pozitivní vliv na rozvoj řečových schopností dítěte.
Ovládání řeči pomáhá ve školce
Většinou očekáváme, že děti, které nastupují do školky, umějí nějak mluvit a komunikovat. Potřeba dorozumět se je přece už i v prvním kolektivu klíčová.
Ale realita je často jiná. „Představme si, že do školky jde dítě přibližně ve třech letech a málo mluví, nebo dokonce nemluví vůbec (což se v praxi běžně stává). Je to, jako bychom šli do nové práce a neuměli si promluvit s kolegy, dohodnout se, vysvětlit jim, co potřebujeme, neuměli bychom se domluvit se šéfem. Samotný nástup do školky je pro dítě poměrně náročnou změnou. Pokud se k tomu přidruží nedostatečně rozvinutá schopnost komunikovat se svým okolím, vzniká velmi náročná situace,” přibližuje logopedka.
Zároveň dodává, jak má v ideálním případě ovládat řeč tříleté dítě: „Tříleté dítě má mluvit už i v souvětích, umět vyslovit většinu souhlásek a použít je ve slovech tak, aby mu 75 % řečeného rozuměla nová paní učitelka, ale i paní prodavačka, teta, sousedka či kamarád, tedy někdo, kdo nemá dítě ‚naposlouchané‘ jako rodič.”
Jak má mluvit předškolák?
To bývá někdy problém ještě u předškoláků. Ti by však v ideálním případě měli řeč ovládat na mnohem vyšší úrovni. Co se vyžaduje od 5 až 6letého předškoláka?
„Má mluvit střídavě ve větách i souvětích. Výslovnost všech hlásek by měla být správná a srozumitelnost řeči stoprocentní i pro cizího člověka, který ho slyší poprvé. Předškolák by měl mít dobré fonologické a fonematické schopnosti, tedy schopnost slyšet hlásky a pracovat se slovy jen na základě sluchu a sluchového vnímání.”
Klinická logopedka dále vysvětluje, že předškolák už má umět posoudit, zda se dvě slova rýmují, dokázat rozdělit slovo na slabiky, určit první a poslední hlásku ve slově, spojit slyšené hlásky m-y-š do slova myš. „V neposlední řadě má mít dobré porozumění řeči, a to i delších a gramaticky náročnějších vět. Pokud nerozumí slyšenému, nebude rozumět ani čtenému,” připomíná Anna Majdanová.
Jak v praxi podpořit rozvoj řeči?
Abychom nezůstali jen u teorie, podívali jsme se i na to, jak můžeme mluvení dítěte podpořit v domácím prostředí. Podle logopedky pomáhá, když rodič používá méně slov a opakuje je. Výborné je klást raději méně otázek, ale dávat pozor na to, aby byly otevřené nebo výběrové. Lepší než se zeptat: „Bylo ti dnes u babičky dobře?“, je zeptat se: „Co jste dělali s babičkou dopoledne?“ První možnost totiž navádí dítě na jednoduchou odpověď ano nebo ne, zatímco druhá otevírá vrátka k vyprávění.
„Komunikačních strategií je několik. Někteří rodiče je používají intuitivně, jiní se je musí naučit. Jednou ze strategií je být při mluvení s dítětem o krůček vpřed. Například, pokud dítě zatím nemluví, rodič by s ním měl mluvit jednoslovně, pokud už dítě říká první slova, rodič by měl používat v řeči dvojslovné výpovědi, a tak dále. Tím dítě a jeho řeč posouvá do dalšího, vývojově vyššího stádia," vysvětluje Anna Majdanová.
Představte si situaci, kdy malý školkař stále používá především jednoslovné nebo dvojslovné věty. Uvidí míč, řekne: „Míč”. Uvidí pejska, řekne: „Pes spí”. Uvidí auto, řekne: „Auto”. Je žíznivé, řekne: „Máma, pít”. A tak to jde den co den. Co můžete udělat? Rozšířit jeho větu a postupně vtahovat dítě do širší konverzace. Principem je potvrdit jeho výpověď a přidat něco navíc:
-
Ano, máš míč. Co s ním uděláme?
-
Ano, náš pejsek spí v pelíšku? Asi je unavený. Nebo má jen odtud lepší výhled na nás?
-
Ano, velké modré auto a jede docela rychle. Nebo jsi myslel to zelené?
-
Máma ti dá pít. Chceš vodu, nebo čaj?
„U starších dětí se osvědčuje, když spojujeme věci, které mají rády, s těmi, které jsou pro ně výzvou. Například pokud má dítě trénovat výslovnost, která ho nebaví, ale zároveň miluje dinosaury, tak spojíme trénink výslovnosti s dinosaury. Druhým způsobem je ‚učit se za odměnu‘, na které se předem domluvíme. Dítě může mít na výběr více možností, z kterých si vybere."
Pozor:
Staršímu dítěti může neustálé opakování nebo trénování výslovnosti vadit, proto je potřebná silnější motivace. Jaká? Podle logopedky Anny Majdanové záleží na kreativitě logopeda nebo rodiče, ale i na temperamentu dítěte. Zatímco některé děti vydrží sedět u obrázků a opakovat slova, jiné trénují jen během honičky, fotbalu nebo jiné zábavné či pohybové aktivity.
Nelekejte se problémů či regresu
Jako u mnoha dětských milníků, i u vývoje řeči se může objevit nějaký problém, například koktání, které obvykle především prvorodiče vystraší.
„Během vývoje se může objevit regres či jiné potíže. Někdy mají zjevné příčiny – například stěhování, změna školky, silný strach apod., jindy se objeví bez jasného důvodu. Pokud taková situace nastane, je velmi důležité, aby rodič zareagoval správně. Dítě tehdy potřebuje citlivý přístup, a podobně jako v jiných náročných situacích, oporu v rodiči,” motivuje logopedka a popisuje další postup.
„Nedá se přesně určit časový rámec, do kdy od vzniknutí problému je potřeba vyhledat odbornou pomoc, ale jednorázovou konzultaci s odborníkem v každém případě doporučuji. Na ní společně analyzujeme potíže, někdy i s pomocí video nahrávky řeči dítěte. Rodič získá informace, které mu pomohou správně v dané situaci reagovat. Pokud se stav dítěte nemění, nebo se dokonce zhoršuje, přistupujeme k přímé práci s dítětem a domlouváme si společné setkání.”
Na závěr tipy na hravé aktivity
Ptáte se, jak podporovat vývoj řeči u dětí, aniž byste je do něčeho nutili? Přinášíme vám nápady na
společné aktivity:
Pro menší děti – přibližně do 3 let
-
Hra na zvuky a napodobování – hrajte si na zvířátka, dopravní prostředky nebo stroje a opakujte si zvuky, které vydávají. Modelujte a hravě napodobujte výslovnost jednotlivých hlásek – například š-š-š jako vláček nebo č-č-č voláme na kočičku.
-
Ukazování v knize – pokud dítě nevydrží poslouchat básničky nebo příběhy, ukazujte si alespoň obrázky a pojmenovávejte, co na nich je. Dítě ale nezahlcujte informacemi. Zpočátku úplně stačí název zvířete a jaký zvuk vydává.
Pro předškoláky
-
Loutkové divadélko – zkuste vést s dítětem dialog prostřednictvím plyšových hraček nebo maňásků. Možná mu to z této pozice půjde jednodušeji.
-
Hádej, na co myslím – vyberte si předmět a schovejte ho například pod deku. Jednoduchými větami dítěti popisujte, jak vypadá. K odpovědi se bude muset propracovat přes rozvoj logického myšlení, porozumění i popisného jazyka.
A jak to už při výchově bývá, nezapomeňte se jako laskaví a milující rodiče obrnit trpělivostí a věnujte svému synovi nebo dcerce dostatečnou pozornost. Travte s dítětem co nejvíce času při společné hře a komunikaci. Právě tehdy se nenásilně a přirozeně učí a zdokonaluje. I v řeči.