Význam hraní pro sociální vývoj dítěte

Dospělý a dítě si společně hrají s dřevěnými hračkami na podlaze, dítě drží vláček, kolem jsou kostky s čísly a písmeny.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč si vaše dítě tak rádo a s takovým nadšením hraje? Proč s takovou chutí vymýšlí a dělá lumpárny, staví, bourá, kreslí na papír, čmárá po zdech, skáče a napodobuje běžné každodenní situace? A do jaké míry by měl být součástí jeho hry mobilní telefon nebo tablet? Patří tato zařízení do rukou tříletých dětí a předškoláků?  

Proč je hra důležitá pro rozvoj dítěte?

Hraní je pro tříleté až šestileté dítě stejně přirozená činnost jako dýchání, jedení nebo spánek. Přináší mu radost a zábavu, učí se jím poznávat svět. Samozřejmě si toho není vědomé. Jen nám dospělým je jasné, že si tím trénuje kognitivní, motorické, sociální i emocionální schopnosti a dovednosti. 

Když si dítě hraje, rozvíjí svou kreativitu a představivost, paměť, pozornost, logické myšlení i schopnost řešit problémy. Prostřednictvím hry dokáže zpracovat své zážitky, pocity i stres. Obohacuje si slovní zásobu, gramatiku a komunikační schopnosti. Manipulace s hračkami, kreslení​​​​​​​ nebo pohybové hry zlepšují jeho jemnou a hrubou motoriku. 

Hraní a mezilidské kontakty 

Hra malých dětí je most k sociálním vztahům – s rodiči, sourozenci, kamarády z dětského hřiště i s paní učitelkou ve školce. Bez her by jen těžko pochopily pravidla společenského chování, morálky, spolupráce či empatie. Napodobují různé společenské role, například při hraní na doktora nebo prodavačku. Zároveň se učí vcítit se do pocitů jiného člověka: Co prožívá panenka? Jak se cítí nemocný kamarád? 

Dvě děti si hrají s dřevěnou vláčkodráhou na podlaze, jedno dítě leží na břiše a drží vláček, druhé klečí vedle.
Společná hra s vláčkodráhou podporuje spolupráci, komunikaci a rozvoj jemné motoriky. Děti se učí sdílet prostor, hračky i nápady, což je klíčové pro jejich sociální vývoj.

Díky hrám se dítě učí sdílet hračky se sourozenci a ostatními dětmi, komunikovat s nimi a spolupracovat na společném cíli, například při skládání stavebnicových kostek a puzzle, při honičce nebo společenských hrách. Trénuje ale také schopnost vyjednávat, prosazovat své potřeby a řešit konflikty: Půjčíš mi tuhle hračku? Kdo bude první na houpačce? Nezlob se na mě. 

Buďte s ním, když objevuje svět  

„Dítě v předškolním věku prostřednictvím her reflektuje svět a nacvičuje si chování v něm. Mladší děti potřebují partnera, ale čím je dítě starší, tím déle si umí hrát samo. Při hře si mimo jiné rozvíjí slovní zásobu,“ vysvětluje Mgr. Ivana Mašlanková, která vystudovala primární, elementární a speciální pedagogiku. V současné době je také maminkou na mateřské dovolené – má dvě dcery.  

U sourozenců s věkovým rozdílem je důležité naučit je hrát si společně. „Určitě je ale potřeba každému z nich dopřát také čas a prostor pro sebe. Každé z dětí potřebuje své vlastní hry a možnost věnovat se svým koníčkům. Moje mladší dcera bude mít rok a učí se napodobováním své čtyřleté sestry. Hrajeme si na rodinu nebo na pohádku a vyměňujeme si role. Dcerku to velmi baví a umí do hry zapojit i mladší sestru, i když ta tomu ještě nerozumí.“  

Ivana Mašlanková zdůrazňuje, že je důležité dítě při hraní pozorovat: „Je to nejlepší způsob, jak poznat jeho touhy, sny, ale i případné problémy a potíže, které právě prožívá.“  

Dvě děti si hrají na houpačkách na dětském hřišt.
Společně strávený čas podporuje vztah mezi sourozenci a rozvíjí jejich schopnost spolupracovat a sdílet radost. Hra na hřišti je ideální příležitostí pro rodiče, jak nenápadně pozorovat dětské chování, emoce i vzájemnou komunikaci.

Patří mobil do rukou dítěte? 

Digitální doba není pro přirozené dětské hraní příliš příznivá. Rodiče z generace X si kladli mnoho otázek, když jejich školák hrál dvě až tři hodiny denně počítačové hry. Žili v době obrovských technologických změn, které se ale až tak výrazně nedotkly jejich soukromého života. Současní mladí rodiče patří k mileniálům, ke generaci Y, která jako první vyrůstala s internetem a mobilními telefony, ale také ke generaci Z, pro kterou je digitální komunikace naprosto samozřejmou součástí života. 

Patříte také mezi relativně čerstvé rodiče? Přemýšlíte o tom, jak zacházet s technologiemi, které děti vidí ve vašich rukou a které je přirozeně přitahují? 

Co dětskému mozku neprospívá? 

Dvouleté i tříleté dítě, stejně jako předškolák, potřebuje skutečné zážitky, nikoli jejich virtuální náhradu v podobě internetu a sociálních sítí. Pouze tak se může jeho mozek a osobnost správně vyvíjet. Skutečná hra mu nabízí neomezené možnosti pro rozvoj představivosti a kreativity.  

Možná si ještě pamatujete ze svého dětství, jak úžasné bylo, když se krabice od vysavače proměnila v loď a polštáře a deka v úkryt pro ztroskotané námořníky. Nebo jak jste si na zahradě stavěli bunkr či improvizovanou kuchyňku, kde jste připravovali pampeliškovou polévku. Pokud dítě vidí hru pouze zprostředkovaně na obrazovce, nemá šanci objevit nic nového, pouze reagovat na to, co mu je nabídnuto. 

Dítě sedí na podlaze uvnitř dřevěné vláčkové dráhy, drží tablet nebo chytrý telefon, vedle něj leží plyšový medvídek a barevné vláčky.
Moderní technologie mění způsob, jakým si děti hrají, učí se a rozvíjejí kreativitu. Nadměrné používání mobilních zařízení může omezit přirozený rozvoj představivosti, pohybu a sociálních dovedností u předškolních dětí.

„Hraní“ s monitorem brzdí i sociální vývoj. Nepřináší dítěti živý kontakt s vrstevníky ani dospělými. Pouze ve „skutečném“ životě se člověk učí sdílet své pocity, vnímat emoce druhých, hádat se i usmiřovat, dělat kompromisy.  

Vývoj mozku ovlivňuje také aktivní pohyb. Proto váš malý neposeda tak rád běhá, skáče a vymýšlí. Virtuální svět na obrazovce ho ale k pohybovým aktivitám nemotivuje, naopak. Nutí ho sedět a pasivně přijímat podněty. To není prospěšné ani pro vyvíjející se mozek, ani pro tělo. 

Všeho s mírou – svět není černobílý 

Podle odborníků by dítě do dvou let nemělo vůbec přijít do styku s žádnou obrazovkou, s výjimkou videohovorů. Ve věku od dvou do pěti let by mělo držet v rukou mobil maximálně jednu hodinu denně, a to pouze v přítomnosti dospělého.  

Důležité je také, jaký obsah syn nebo dcera sledují a zda mu rozumějí. Jaká jsou největší rizika nadměrného sledování obrazovek dle oborníků? 

  • zhoršená schopnost soustředit se,  

  • problém regulovat své emoce,  

  • snížená míra empatie, 

  • slabší interakce s okolím,  

  • opožděný vývoj řeči a motorických zručností. 

A Ivana Mašlanková souhlasí. Zároveň ale racionálně vnímá, že v běžném životě není možné zcela zabránit dítěti, aby přišlo do kontaktu s mobilním telefonem nebo jiným elektronickým zařízením. „I my se snažíme omezit dobu, kterou může naše starší dcera denně strávit před obrazovkou. Dohlížíme na to, co na zařízení dělá, a spíše ji směrujeme ke vzdělávacím aplikacím. Sledování pohádek je pro ni odměna. Ví, co musí splnit, aby dostala, co chce. Často ale spolu s dětmi komunikujeme prostřednictvím videohovorů s prarodiči, kteří jsou od nás daleko.“ Pro mnoho rodin jsou videohovory často jedinou možností, jak být v častém a pravidelném kontaktu s nejbližšími příbuznými. Dokonce i s otcem, který pracuje v zahraničí. 

Štastná dívka si užívá čas na houpačce.
Obrazovky, ať mobilu, tabletu či televize, jsou lákavé. Ale pokud dětem nabídnete aktivity venku, rychle na ně zapomenou.

Nabízejte zajímavé aktivity 

Není snadné odvést pozornost dítěte od mobilu. Je bystré, vidí, že tohle zařízení je všude – v rukou táty, v tašce mámy, na stole, v autě, u babičky i dědy. Vnímá, že do něj mluvíte, píšete, fotíte a sledujete videa. Chce dělat to samé! Často je doslova fascinováno sytými barvami a pestrobarevnými pohyblivými obrázky.  

Jak ho odlákat od mobilu, tabletu, počítače nebo televizní obrazovky?  

  • Nesledujte televizi v jeho přítomnosti. Mnoho žen na mateřské dovolené ji má zapnutou celý den. Na druhou stranu, spousta mladých rodičů záměrně nevlastní TV přijímač. Když si chtějí něco pustit, využívají streamovací služby a čas, kdy jejich dcera nebo syn spí v jiné místnosti. 

  • Odložte mobilní telefon mimo dosah a zorné pole dítěte a snažte se ho co nejméně používat v jeho bezprostřední přítomnosti. 

  • Zákaz malého, přirozeně zvědavého člověka nezastaví. Směrujte jeho pozornost k zajímavým aktivitám: vařte spolu, nakupujte spolu, pracujte na zahradě. Skutečně, nebo „jako“ – v dětském pokoji či venku na zahradě, v lese nebo v parku. 

  • Travte spolu hodně času v přírodě, navštěvujte muzea, výstavy a představení vhodná pro daný věk. 

  • A hlavně: hrajte si spolu a nechte své dítě hrát si i samostatně.

Dvě děti s hrají venku na indiány.
Kdo by se nechtěl na chvilku stát indiánem? Kreativní venkovní hra podporuje rozvoj smyslů, motoriky a fantazie a pomáhá omezit čas strávený u obrazovek.

Čas na hraní je nesmírně vzácný a nikdy se nevrátí. Formuje osobnost malého chlapce i dívky. Nezmeškejte ho. Když vaše dítě definitivně vyroste z plenek a dětského kočárku, nechte ho hrát si do sytosti, dokud nepřijde čas školních povinností. A nesnažte se mu organizovat každou minutu. Z nudy často vznikne zajímavá a originální hra. Dbejte pouze na bezpečný prostor a možnost interakce s ostatními dětmi. Oceňujte vítězství i spolupráci. 

10 tipů, jak přistupovat ke hraní s dětmi od 3 do 6 let

Dvě děti si hrají na obchod.
Pamatujete si, jak jste si jako malí hráli na obchod? Tahle hra je zábavná také pro dnešní děti. Naučí se vyjednávat, počítat či vyjádřit své přání. Určitě budou chtít do hry zapojit i vás.

Tříleté děti si většinou stále hrají spíše vedle sebe než spolu, ale začínají vnímat a napodobovat jiné děti. Čtyřleté děti umí spolupracovat, vyjednávat, domlouvat se. Pětileté a šestileté děti chápou základní pravidla, rozvíjí se u nich empatie a schopnost týmové spolupráce. Co všechno můžete společně vyzkoušet? 

  1. Hrajte si na kuchyňku, doktora, obchod, školku, řidiče, hasiče. Použijte loutkové divadlo, které rozvíjí fantazii a kreativitu, trénuje řeč i spolupráci. Tato hra napodobuje dospělé a jejich sociální role.  

  2. Nezapomeňte na hry s pohádkovými postavami, princeznou, bojovníkem nebo drakem. Posilují vnímání dobra a zla, spolupráce, odvahy, odpovědnosti, pomoci druhým pro vlastní i společné dobro. 

  3. Vytvářejte společná díla. Stavějte jednoduché a později složitější tvary z dřevěných nebo plastových kostek, skládejte puzzle nebo jiné skládačky. Stavět můžete i venku z přírodních materiálů, které jsou kolem vás - věž z kamenů nebo domeček pro skřítky z trávy a mechu v lese. 

  4. Tvořte a podporujte kreativitu. Čmárejte, kreslete, malujte prsty, modelujte z plastelíny, tvořte z kamínků, listů, větviček. 

  5. Čtěte si spolu. Přejděte od leporel k obrázkovým knihám s texty, později k pohádkám a jiným příběhům pro děti. Pokud má vaše dcera nebo syn oblíbený „hit“ ze školky, od kamarádů nebo z televize, neodmítejte ho číst. 

  6. Nechte dítě, ať si hraje samo mezi svými vrstevníky – v parku nebo na pískovišti. Postupně se naučí spolupracovat. Možná se bude s kamarádem přetahovat o kyblík, ale to k tomu patří. 

  7. Seznamte ho se společenskými hrami s jednoduchými pravidly. Vyzkoušejte pexeso nebo „Člověče, nezlob se“. Pokud se vám pexeso zdá jako náročná hra, omezte počet dvojic, které budete hledat. 

  8. Nevynechávejte základní sportovní aktivity: fotbal s mini brankami, házení míčem, přetahování lanem. 

  9. Děti milují dobrodružné hry s trochou adrenalinu. Není nic zajímavějšího než honička, schovávaná, hra na piráty nebo lovce pokladů s mapou nebo naznačenými stopami, skákání, hra na sochy, překážková dráha v bytě i venku, krátké taneční variace. 

  10. Nezapomeňte na komunikační hry, například „Hádej, co si myslím“, rytmické opakování básniček, písniček, divadelní scénky. Starší dítě zvládne i hry, v kterých je potřeba řešit problémy, například: „Co uděláme, když se ztratí tvůj medvídek?“ 

Dívka si hraje v přírodě. Pozoruje okolí dalekohledem.
Objevování světa dalekohledem - – venkovní hra, která podporuje zvídavost, kreativitu a rozvoj sociálních dovedností. Průzkumné aktivity v přírodě jsou vhodné pro děti různého věku a může je dělat společně celá rodina.

Rady pedagožky Ivany Mašlankové na závěr:  

„Přizpůsobte hry věku i okolnostem, ale nepodceňujte své děti. Zvládnou víc, než si myslíte. Pexeso je skvělé na paměť a soustředění. Naše dcery si oblíbily i hru s modely zvířátek. Hra „Rybička ztratila barvičku“, ve které hledáme předměty dohodnuté barvy, je vhodná jak dovnitř, tak ven. Slovní hra „Hádej, co si myslím“ se hodí i při cestování autem. Venku je potřeba vybít energii, takže jsou v kurzu různé honičky, schovávané a míčové hry.“