Chcete vychovat dobrého člověka? Vštěpujte hodnoty přirozeně a hravě
Vychovat z dítěte dobrého člověka je na první pohled snadný úkol – stačí mu jít příkladem. Čím více nám na tom ale záleží a čím více se o to vědomě snažíme, tím více nástrah objevujeme. Jak docílit toho, aby z našich dvou - nebo tříletých nezbedníků vyrostli dobří, čestní a empatičtí lidé, kteří se nebudou starat jen o své vlastní pohodlí a blaho, ale také o pomoc druhým?
Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že úkolem rodičů není připravit dětem cestu, ale připravit je na cestu. Na cestu životem, samozřejmě. Chcete být rodiči, kteří vychovají sebevědomého člověka, který se v životě neztratí a bude se mít dobře, nebo mu chcete „do batůžku“ přibalit něco víc? Kromě vzdělání a odhodlání naplnit své sny také srdce na správném místě a snahu pomáhat společnému dobru? Jak na to?
Základem je jasný žebříček hodnot
Každý z nás může mít trochu jiný pohled na to, které hodnoty jsou nejdůležitější, ale v zásadách se většinou shodneme. Otázku, jaké hodnoty naše společnost ztrácí, ale dětem je musíme opětovně vštěpovat, jsme položili psycholožce Veronice Pružinské.
„Mám pocit, že v dnešní rychlé, na výkon orientované společnosti mizí hodnoty, které jsou základem pro zdravé mezilidské vztahy a psychickou pohodu – nejen dětí, ale i nás dospělých. Stále častěji zapomínáme vštěpovat dětem soucit, empatii, trpělivost, schopnost spolupracovat nebo žít v přítomném okamžiku. Mizí také respekt k odlišnosti – ať už jde o názor, původ, vzhled nebo schopnosti. V prostředí, které je nastavené na srovnávání a hodnocení, je velmi těžké rozvíjet úctu k rozmanitosti. A právě ta je v dnešním světě nezbytná.“
Psycholožka také vysvětluje důvod, proč se zmíněné hodnoty vytrácejí. Pokud máte doma dvouletého nebo staršího objevitele či objevitelku světa, vezměte si jejich poselství k srdci: „Některé z těchto hodnot se formují v tichu a prostoru, který dětem často nedáváme – bojíme se nudy, protože máme pocit, že by děti měly neustále postupovat. Ale například zmíněná nuda je klíčová pro kreativitu. A taková trpělivost nevzniká z rychlých výsledků, ale z důvěry a opakované zkušenosti, že nemusím mít všechno hned.“
Být co nejlepším příkladem není klišé
Starším dětem lze vysvětlit principy hodnot, které v nich chceme zakořenit. U menších dětí je třeba postupovat jinak. Přibližně od jednoho roku nás začínají napodobovat, proto bychom se měli v první řadě opravdu snažit být jim dobrým vzorem.
„Děti se učí především prostřednictvím vztahů, zážitků a pozorování. Když ještě nemá velký smysl jim říkat, co je správné, má obrovský smysl, když to s námi zažijí. Rodič nebo pedagog je pro dítě největším vzorem. Pokud dítě vidí, že se dospělý omlouvá, pomáhá, projevuje soucit nebo respekt, bere to jako něco přirozeného,“ vysvětluje Veronika Pružinská.
Emoce vstupují do života dítěte přibližně po prvním roce. Když mu pomáháme je zpracovat a porozumět jim, pracujeme na vytváření krásných hodnot, jako je empatie: „Velmi důležité je, jak mluvíme o emocích – o svých i emocích druhých. Když s dítětem mluvíme: ‚Podívej, ten chlapec upadl. Jak se asi cítí?' – pomáháme mu rozvíjet empatii. A když mu řekneme: ‚Je v pořádku, že jsi naštvaný, pojďme to společně zvládnout.' – učíme ho přijímat i své vlastní pocity, což je základem empatie vůči ostatním.“
Sebevědomí, pocit sounáležitosti, pomoc
Jak dětem vytvoříte podmínky pro rozvoj jejich maximálního potenciálu? Někoho to možná překvapí, ale důležité není jen sebevědomí, ale také pocit sounáležitosti. Děti potřebují vědět, že na nich záleží a že jejich pomoc má smysl. „Nemusí hned zachraňovat svět – stačí, když mohou pomoci s obědem, odnést něco sourozenci nebo nakreslit obrázek pro babičku. Tyto drobnosti budují jejich sebevědomí a pocit, že jsou součástí něčeho většího,“ připomíná psycholožka.
Nesmíme zapomínat ani na důležité potřeby, kterými jsou pocit bezpečí, přijetí a láska, a to i pro dítě, které již vyrostlo z plenek a pomalu se chystá do prvního kolektivu. Po primárních fyziologických potřebách se jedná o hlavní aspekty, díky nimž může malý člověk plně rozvíjet svůj potenciál. „Pouze dítě, které se cítí pochopené, respektované a v bezpečí, má prostor vnímat i potřeby ostatních. Vztah je vždy základ. V něm rostou všechny hodnoty, které bychom chtěli, aby děti rozvíjely,“ zdůrazňuje Veronika Pružinská.
Vychovat dobrého člověka je věda. I když se snažíme ze všech sil, musíme si uvědomit, že chyby jsou přirozené. Důležité je, abychom si je dokázali přiznat, a to i přímo před dítětem, omluvit se a pracovat na zlepšení. Lepší příklad lidskosti svým ratolestem snad ani dát nemůžeme.
Tipy na hry a aktivity pro každý věk
Abychom nezůstali jen u teorie, lektorky projektu Baby Balance, Lucie Kopecká a Simona Jarošová, pro vás připravily tipy na aktivity. Můžete s nimi přirozenou a hravou formou učit sebe i své děti a vštěpovat jim základní pilíře zdvořilosti a dobrého chování: vždy pozdravit, poděkovat, poprosit, omluvit se nebo podat pomocnou ruku. I tímto způsobem podpoříte rozvoj hodnot, bez kterých se dobrý člověk v životě neobejde.
-
Pro nejmenší (a jejich větší sourozence)
Možná vás to překvapí, ale už od 9 měsíců má pro dítě význam hra Prosím a děkuji. Jedná se o aktivitu zaměřenou na rozvoj řeči, cílenou spolupráci a plnohodnotně strávený čas. Lze ji využít s jakýmkoli předmětem vhodným do dětských rukou, například s plastovými miskami. V čem spočívá?
Podávejte dítěti misku se slovy „prosím/tady máš“. Dítě si ji vezme a prohlédne si ji. Poté dítě požádejte, aby vám ji vrátilo zpět se slovy „prosím o misku“ a počkejte na reakci. Pokud vám dítě misku nedá, pomalu si ji vemte z jeho ručičky a poděkujte. Tímto způsobem učíme děti již od velmi raného věku základní komunikační nástroje pro sociální svět. Pokud máte dvě děti, zapojte do hry i staršího sourozence ve věku budoucího školáka nebo malého předškoláka. Uvidíte, že se k vám na chvíli rád přidá.
2. Hraní rolí
Tyto hry jsou různé – od napodobování, kdy si holčička nebo chlapeček hraje s panenkami a vžívá se tak do role matky nebo otce, po hry fantazijní/pohádkové nebo situační. Jsou vhodné již od 18 měsíců a mohou s vámi zůstat po mnoho dalších dětských let.
Vezměte děti do pohádky. Pohádkový svět je bezpečný, proto do něj děti tak často utíkají. Má jednoduchá pravidla – jsou tam dobří a zlí. Nechte děti, ať si vyberou, zda chtějí být princeznou, čarodějnicí, vílou, králem, rytířem nebo zlodějem, a ponořte se s nimi do příběhu. Pomozte jim rozlišit dobro od zla a společně dojděte ke šťastnému konci.
Nebo si s dětmi vyzkoušejte hraní rolí, v které využijete situaci, kterou jste zažili (nákup v obchodě, posezení v kavárně, pomoc někomu jinému, ...). Jak si zahrát na kavárnu? Nechte syna nebo dceru, aby si vybrali, zda chtějí být baristou, servírkou, nebo hostem, kterého je třeba obsloužit. V této hře vzniká krásný prostor pro využití všech zdvořilostních frází (dobrý den, prosím, líbí se mi to, děkuji, mohu vám pomoci?, mohu vás poprosit?, na shledanou), které jsou projevem lidskosti a empatie.
Náš extra tip:
Pomocí rolových her se můžete také připravit na novou situaci, která vás čeká, například návštěvu lékaře, zubaře, odjezd na výlet nebo dovolenou, narození malého sourozence.
3. Rituál vděčnosti
Pokud se má z dítěte stát osobnost, je důležitá také vděčnost. Krásnou aktivitou, kterou můžete s dětmi praktikovat například večer v posteli, je aktivita „za co jsem vděčná/ý nebo co se mi během dne líbilo“. Děti umí být vděčné za maličkosti, za okamžiky, za lidi, a je třeba je v tom podporovat – zejména v době, kdy se do popředí dostává opak vděčnosti, tedy samozřejmost.
